Tak sedím v letadle domů a říkám si, že konečně napíšu pár řádků z Maroka. Čtyři hodiny ve vzduchu, to stihnu na pohodu ještě hezky za čerstva. V tom slyším, jak Tomík vedle mě říká stevardce "Three prosseco pleas". Když major zavelí, tak se poslouchá :-D Tak snad to brzo dopíšu.
Svátek na konci září nám prodloužil víkend, a tak bylo jasné, že na zadku sedět nebudu. V práci padla v 19:00 a o půl hodiny později jsem už seděla se s klukama v autě směr Omiš. Cesta přes noc na pohodu a kolem deváté dopoledne jsme už dávali kávičku na pobřeží, kde jsme se připojili ke zbytku skupiny. V kempu...
V hledáčku jsem již delší dobu měla Similaun (3603m). Sympatický kopec v Otztálských Alpách. Covidová situace se rychle měnila, a tak nebylo na co čekat. Čtvrtek odpoledne odjezd. Ještě rychlá koupačka na Opaťáku a šup Plzeň, město, ne to pivo. :-D. S Míšou sedíme v autě a cesta byla v celku klidná.